Chci prosadit zrušení ministerských dotačních programů a jejich spravedlivé přerozdělení do všech měst a obcí v České republice v rámci rozpočtového určení daní.
Chci dotáhnout zákon o státních úřednících, který by profesionalizoval české úředníky, odpolitizoval je, dal jim práva, a jasně stanovil jejich povinnosti. Prosazení obou těchto změn by znamenalo miliardové úspory ve státním rozpočtu. Takto uspořené peníze bych rád poslal na naši budoucnost – konkrétně na podporu sportovních aktivit našich dětí na školách i mimo ně.
Proč rušit různé dotační programy, kterých máme v České republice desítky?
Protože nejsou efektivní ani spravedlivou cestou přerozdělování státních finančních prostředků, protože k sobě přitahují korupci a klientelismus, a protože mnohdy „nutí“ úspěšné uchazeče realizovat jiné projekty, než jsou v daném místě opravdu potřeba, a to jen proto, že někdo v Praze rozhodl, co nyní jako stát budeme podporovat, bez skutečné znalosti potřeb v různých koutech naší země. Oproti tomu zrušení těchto dotačních programů a rozdělení finančních prostředků rovným dílem mezi obce a města v České republice prostřednictvím rozpočtového určení daní by znamenalo především pro menší a střední města a obce vítanou pravidelnou a jistou finanční injekci, která by umožnila rozhodovat přímo v daném místě, na co budou tyto finanční prostředky využity – zda na novou školku, chodník, nebo park. Odpadl by velký kolotoč jejich rozdělování, který je prosycen různými zájmovými skupinami, korupcí, nesystémovým plýtváním. Odpadla by chybovost a nadměrná administrativa, která zvyšuje byrokratickou zátěž starostů a místních úředníků. O tom, co bude s penězi, by rozhodovali přímo lidé v daném místě, a také oni by prováděli základní kontrolu, jak se s těmito finančními prostředky nakládá. Města a obce by byly motivovány k transparentním výběrovým řízením s důrazem na cenu a kvalitu, protože jednak by šlo o jejich peníze, nikoli o nějaké abstraktivní dotace, a především – peníze uspořené na dobrém tendru by zůstaly v obci k dalšímu využití, nevracely by se zpět poskytovateli dotace, jako je to dnes, což snižuje „potřebu šetřit“. Každý rok protečou různými takovými dotačními programy desítky miliard korun. Změna v systému by umožnila ušetřit miliardy korun a ty investovat tam, kde je to potřeba.
Zákon o úřednících jako cesta k nápravě
Dlouhé roky probíhá v České republice diskuse o tom, jakým zákonem ošetřit státní, krajské a městské či obecní úředníky. Prázdné diskuse vedly k tomu, že současný zákon je přijímán ve spěchu, jen pod tlakem Evropské unie, je nedokonalý a neřeší mnohé zásadní otázky. Rád bych proto dotáhl do zdárného konce systémový zákon, který by určil postavení úředníků, jejich práva i povinnosti, nezávislost na politicích. Prostě zákon, který by do úřednického stavu vnesl prvek profesionality, po kterém dlouhodobě my všichni voláme. Spolu s odborníky na správní právo, zástupci úředníků, představiteli neziskového sektoru a také starosty měst a obcí jsme v uplynulém roce pracovali na systémové změně. Nový zákon musí sloužit k zefektivnění práce úředníků, a tím nepřímo také k úbytku byrokracie, musí jednoznačně a efektivně řešit otázku transparentních výběrových řízení na úřednické pozice, tak, aby nebyly obsazovány na základě politické tlačenky, musí určovat požadované kvalifikace, pravidla výběrových řízení, slučitelnosti funkcí například s výkonem politické moci. A musí také jednoznačně definovat transparentní hodnocení úředníků, způsob jejich odměňování, a to nejen ve výši platů, ale také v otázce odměn, kariérní řád, vzdělávání úředníků a mnohé další. Přijetí takové legislativy by opět umožnilo ve státním rozpočtu šetřit stamiliony korun, které by bylo možné investovat tam, kde je to potřeba.
Investice do budoucna
Možná se ptáte, kde peníze ušetřené na změně rozdělování peněz z dotací a z nového zákona o úřednících skončí. Rád bych, aby především v naší budoucnosti. Rád bych, abychom takto získané finanční prostředky investovali do našich dětí a jejich budoucnosti, abychom je investovali do podpory sportu. A to nejen na školách, ale také ve volném čase. Abychom děti opět přitáhli ven, na hřiště, do bazénů, na kurty, na kola. Aby pro rodiče nebyl sport jejich dětí existenčním problémem, na který nemají. Aby školy byly v tomto ohledu dobře vybaveny. Aby města a obce měla sportoviště, kam mohou místní děti kdykoli přijít a s kamarády si zahrát basketbal, fotbal, nebo jakýkoli jiný sport. Aby byly peníze pro ty, kdo chtějí s dětským amatérským sportem pomoci. Dítě, které je od mala vedeno ke sportu, je vedeno ve zdravém životním stylu, a také ve fair play přístupu ke sportu i k životu. Taková investice se potom vyplatí. O takové budoucí generace usilujme!
Václav Horáček