Nastal nám pravý podzim. Na druhou stranu zase skončil ten divadelní. Stromy plešatí, rozsvěcet musíte v pět odpoledne a podzimní deprese se stávají aktuálním tématem. Na mě každý rok ta tma, společně se zimou a divnými zemitými odstíny všude okolo, působí šíleně. Letos jsem na to ale vyzrála, utekla jsem před nimi do divadla a schovala se za desky knížek (ideální na podzim jsou Murakami, Baudelaire a Poe, a středoškoláci, vy je máte i v povinné četbě, takže šup do nich!).
Jojo, když byl divadelní podzim, to ještě taková zima nebyla a jenom pršelo (kdežto teď je zima a ještě prší), ale hlavně - měla jsem neomezený přísun kvalitní kultury a výmluv pro nošení saka. Jelikož se s jeho koncem moje dušička nelibě vyrovnávala, už jsem si vybrala představení v jiném divadle, aby se na mně nezačaly podepisovat abstinenční příznaky.
O Spalovači, kterého jsem v rámci DP navštívila, jste si mohli přečíst v minulém díle Studentlajfu, po něm mě ale čekala tři další představení. Nejdříve jsem navštívila Jídelnu s orwellovskou tématikou, tam se mi líbilo hodně. Je těžké o tom psát takhle s odstupem, protože obraz tohoto divadla mi v hlavě časem trošku vybledl, ale ty nejsilnější emoce zůstávají, takže to, že se mi tam fakt líbilo a klidně bych to viděla znovu, to si pamatuju.
Další na řadě bylo představení Commedie a la carte. Tam nás vzala škola, protože se rozhodla, že nám ke kulturnímu vzdělání trošku dopomůže, což oceňuju. O toto představení se tentokrát postaral Divadelní klub Jirásek. Během něj jsem se podezřele často smála, příběh šel do pozadí a do popředí vystupovaly velmi vášnivě hrané a divoce vykreslené postavy. Jen mám jednu výtku, tu samou jako u Stand-Up Factory, jestli si vzpomenete na minulý díl Studentlajfu - zde. Jako správný mravokárce a samozvaná vedoucí odboru pro zákaz zbytečného vyvolávání ruměnce u dívek musím podotknout, že vtip na varlata, koitus, ňadra apod. je vtipný vždycky jen ten první. V závislosti na tom, kdo jste, může být vtipný i ten druhý a třetí, ale nespoléhejte na to! Když přijde poněkolikáté za představení, tak u nás holek už vyvolává spíše nepříjemné pocity. A to nikdo nechcete!
Divadelní podzim jsem symbolicky zakončila hrou Archiv jazyků. Vyzdvihuju zásadně vedlejší postavy, dva pohádané manžely-domorodce, kteří přijedou do archivu jazyků na návštěvu a pořád se handrkují a vytahují na sebe neskutečné perly. Představení chyběla trocha šťávy, příběh byl tak na 90% (a to jen díky domorodcům), ale o tom jsme vám už taky psali - zde. Pokaždé, když mě můj parťák pro život i divadlo, se kterým vznikaly články s titulem „Rande na ...“, navštíví o víkendu u mě doma, zapojujeme se do běžných aktivit a simulujeme tím tak trochu manželský život. Někdy na něj u toho začnu bublat, že špatně krájí mrkev, že jsem ji chtěla na kolečka a že Jára koupil Marušce kytku, a co mi koupil on???, a že mi odepisuje po pěti minutách, což je moc, a najednou mě něco trkne a řeknu si, že kdybych měla ještě ten natrénovaný přízvuk, tak jsem celá ta naštvaná divadelní domorodkyně a že bych se měla uklidnit, protože tohle si můžu dělat, až budu opravdu stará domorodkyně. Takže to pro mě byla vlastně i velmi poučná hra…, přestože se to tak nemusí zdát, protože já jazykovědec nejsem a dokážu se svým okolím mluvit celkem normálně.
Musím se vám přiznat, že po téhle hře jsem zaslouženě padla na pusu a usnula asi na tisíc hodin a mezitím si kontrolovala, jestli už se mi nedělají proleženiny. Řeknu vám, skloubit někdy večerní představení, když jsem dojíždějící, se školou a dalšími aktivitami, to bylo někdy opravdu těžké, nelituju ale ani minuty strávené v divadle. Organizátoři k nám přivezli představení, která bychom neměli možnost vidět, pokud bychom nepopojeli minimálně o hodinu dále, navíc by nás třeba ani nenapadlo za nimi jezdit, protože se jedná o méně známé tituly. Přitom když je navštívíme, tak nás mohou velmi ovlivnit, třeba nám snížit frekvenci vyjíždění na našeho partnera, a to už se vyplatí, Horste. Vůbec se tudíž nebojte malých divadelních souborů a jejich představení a choďte na Divadelní podzim, tenhle určitě nebyl můj poslední! Děkuji organizátorům za to, že jsem se na představení mohla snadněji dostat a mohla jsem o nich napsat, byla to pro mě skvělá příležitost. Následně jsem si vyzkoušela třeba i oslovování lidí, abych od nich získala reakce do Listů podzimních. Tohle byla fuška, prosím vás touto cestou, abyste se příště vůbec nebáli projevit. Berte to jako dobrý skutek, nám to pomůže k vytváření zajímavého obsahu, který vy pak můžete číst, je to oboustranně výhodná službička. Potom co jsem zjistila, že je tak obtížné dostat z lidí jejich názor, začala jsem vyplňovat kdejaký anonymní dotazník, kterým mě někdo prudí na facebookové zdi. Asi si namlouvám, že si tím udělám dobrou karmu a příště nám to sbírání ohlasů půjde lépe…
A co vy, byl vás podzim divadelní?
Uvidíme se za 14 dní!
Pája Kašparová,