Řadu let trvá úspěšná spolupráce mezi novoborskou Mateřskou školou Klíček a jejím německým protějškem ze saského Waltersdorfu. Obě strany byly společně zapojené do evropského projektu s názvem Vandrujeme krajem - spolu si hrajem. Ten byl slavnostně ukončen v prosinci 2014. Děti, rodiče i pedagogové z Česka i Německa se ale shodují, že navázaná spolupráce a přátelství budou pokračovat i nadále.
Partnerství mezi českou a německou mateřskou školou trvá deset let. Za tu dobu se podařilo realizovat řadu společných akcí a projektů, které zahrnovaly mimo jiné setkávání dětí, výuku němčiny a češtiny během každodenní komunikace dětí a také rozsáhlou rekonstrukci obou mateřských škol.
„Spolupráce začala v září 2004 z iniciativy německé školky, respektive německých rodičů. První rok jsme si hradili vše z vlastních zdrojů a z příspěvků od rodičů, dopravovali jsme se linkovým autobusem a vlakem. Protože to bylo dost komplikované, hledali jsme zdroje, jak setkávání děti zjednodušit a zpříjemnit,“ přiblížila vznik vzájemné spolupráce Iva Posseltová, ředitelka MŠ Klíček. Ta zároveň doplnila, že v následujících letech se partnerství prohlubovalo a navazovaly další společné aktivity, jež se dařilo hradit financemi získanými z dotací.
„Podali jsme žádosti a získali dotace z Euroregionu Nisa na projekt s názvem Dejme křídla fantazii – přeshraniční předškolní vzdělávání formou her a prožitku a na projekt Putování s Lužickým skřítkem od Luže až po Klíč – prostorem, který nás spojuje, a to v částkách přibližně 7700 a 5500 euro,“ přiblížila Iva Posseltová s tím, že oba projekty měly velký úspěch a společná česko-německá spolupráce byla prezentována v roce 2006 v Liberci na trinacionální konferenci s názvem Čím dříve, tím lépe pro budoucnost a stala se rovněž námětem pořadu Eurofondy České televize.
Imerzní metoda vzdělávání dětem vyhovuje
Jak dále uvedla Iva Posseltová, Mateřská škola Klíček byla vybrána do projektu Vyrůstat se dvěma jazyky – imerzní metoda vzdělávání, který spočíval v přirozené každodenní komunikaci dětí s rodilým mluvčím. Tento projekt, připravovaný tři roky ve spolupráci s českými a německými univerzitami, Krajským úřadem Libereckého kraje a saským ministerstvem školství, ale nakonec nebyl realizován.
„My jsme v této době nelenili, vypůjčili si z tohoto projektu imerzní metodu vzdělávání, připravili projekty k rekonstrukcím obou škol a již v roce 2009 byl projekt Vandrujeme krajem – spolu si i hrajem hotov. Nějaký čas trvalo, než jsme získali všechny potřebné podpisy na německé straně, ale žádost byla podána a v květnu 2012 schváleno poskytnutí dotace necelých 15 milionů korun na české straně a z toho 1,5 milionu na vzdělávání a tzv. měkké aktivity,“ popsala Iva Posseltová s tím, že celých deset let se české a německé děti setkávaly na pravidelných workshopech, jezdily spolu na výlety, vždy na konci školní roku či trávily společné dny ve školce v přírodě. V Novém Boru pak v rámci projektu probíhala také intenzivní výuka německého jazyka.
„Nově jsme nahradili kroužek němčiny německy hovořící učitelkou, která je u dětí přítomna každý druhý týden, osm hodin denně. Aktivity jsme díky projektu doplnili o jazykový kurz pro pedagogy, setkání rodičů s pedagogy partnerské školky, zážitkové soboty, kdy se společně sejdou celé rodiny. Potvrdilo se nám, že imerzní metoda vzdělávání je pro děti přirozená, efektivní a přináší rychleji výsledky,“ zdůraznila Iva Posseltová. Ta rovněž dodala, že i když projekt oficiálně skončil, přátelství a spolupráce mezi českou a německou mateřinkou bude nadále pokračovat a v plánu jsou další akce. Němčina má pak znít v novoborské mateřské škole i v následujících letech, a to i v jejích venkovních prostorách.
„Chceme využívat nové prostory, které vznikly rekonstrukcí mateřské školy, k setkávání a hrám dětí. Chceme zachovat imerzní metodu vzdělávání a chtěli bychom vzdělávání přenést více ven, na zahradu. Tudíž připravujeme projekt nový, jehož součástí by bylo na naší straně i dokončení revitalizace školní zahrady na venkovní multifukční vzdělávací prostor. Budeme velmi rádi, pokud naše plány dojdou naplnění,“ uzavřela Iva Posseltová.