Michale prozraď, prosím, našim čtenářům, jak ses vůbec k Expedici Baobab dostal.
Všechno vyšlo z toho, že jsem se před třemi lety zúčastnil Expedice Tunguzský meteorit 2003. Tak jsem se poprvé dozvěděl o pražské agentuře Koniklec, která tuto akci pořádala. A po úspěšném dokončení této expedice se zrodil nápad uspořádat něco podobného, ale s jiným cílem - Madagaskarem. A protože během těchto tří let jsem byl s vedoucími agentury stále v kontaktu, tak se echo o nové akci dostalo i ke mně. Co jsi všechno musel podstoupit, než si nasedl do letadla a vyrazil? Stejně jako před "Tunguzkou" předcházela samotné expedici celostátní pětiměsíční výběrová soutěž pro studenty mezi 15 až 19 lety. Každý měsíc, od listopadu do března, se na webových stránkách objevilo několik otázek, které jsme museli do konce měsíce vypracovat a poslat zpět ke zhodnocení. Vždy také bylo nutné splnit nějaký praktický úkol z dané nabídky a během soutěže si zvolit projekt, na kterém bychom chtěli na Madagaskaru pracovat. Po skončení soutěže bylo vybráno deset nejlepších účastníků a ti se právě v srpnu po několika víkendových setkáních vypravili na čtvrtý největší ostrov světa.
Vím, že jste jako studenti museli shánět dost peněz. Kolik to bylo a jak se ti je podařilo dát dohromady?
Celkem expedice přišla zhruba na 50 tisíc korun. Peníze jsem sháněl, kde se dalo. Psal jsem plno mailů a obvolával mnoho firem. Nakonec se mi podařilo od sponzorů získat 25 tisíc a teď bych měl dostat ještě deset od Libereckého kraje. Tak pojďme už k cestě.
Ty pro nás chystáš seriál reportů, takže nesmíme prozradit moc. Jaký byl první dojem z Madagaskaru?
Prvním dojmem bylo zděšení. Všichni jsme čekali, že vystoupíme z letadla a budeme padat vedrem. Ale čekal nás pravý opak: v hlavním městě Madagaskaru Antananarivu jsme přistáli v půl šesté ráno a bylo asi 10 stupňů.
Pak se to snad vylepšilo, ne?
V Taně - zkráceně Antananarivo - jsme byli jen přes noc, hned ráno jsme odjeli do 450 kilometrů vzdáleného přístavu Mahajanga a od této chvíle to byl pravý opak. Pekli jsme se jak ve dne, tak v noci.
Které pro Tebe nejzajímavější zvíře jsi viděl?
Zvířat bylo opravdu hodně: lemuři, ptáci, netopýři, kaloni, štíři, hadi, chameleoni, ale nejvíce mě zaujalo jezero Ravelobe, ve kterém žije 58 krokodýlů, tak jsem si neodpustil jejich focení ze tří metrů.
Bylo to nebezpečné ... nebo tě čekaly ještě nebezpečnější akcičky?
Možná to krapet nebezpečí neslo, ale když jsem viděl, že se na břehu volně pasou zebu a rybáři tam chytají ryby, řekl jsem si, že to asi zas tak strašné nebude. Daleko horší bylo občas jezdit po místních cestách.
Jaká se utvořila parta? Být spolu celý měsíc, to musí dát zabrat?
Před samotnou expedicí jsme se všichni potkali na třech víkendových setkáních, nakonec někteří dospělí odpadli, a tudíž naši skupinu tvořilo 10 studentů, vítězka kategorie pro dospělé a dalších pět členů. Byl to měsíc, kdy jsme prožívali všechno společně, kdy jsme se k sobě museli tisknout v autě a kdy jsme společně vařili na jednom ohni. Vytvořila se z nás opravdu skvělá parta a hodně těžko jsme se loučili.
Bude mít expedice nějaké výstupy? Přinese něco i širší veřejnosti?
Připravuje se putovní výstava, která zakončí svou cestu příští rok v Národním muzeu, také by mělo dojít ke vzniku knihy a filmu.
Jak jsi ten měsíc snášel Ty osobně? Znám Tě jako normálního, možná dokonce i trochu introvertního kluka?
Byla to jiná země, země třetího světa, udělala na mě obrovský dojem. Když vidím, jak tam lidé žijí, přestávám chápat, na co si tady my stěžujeme. Ale pro mě to byl jeden z nejhezčích měsíců mého života, což bylo z velké části způsobeno skvělou skupinou, se kterou jsem ho strávil.
Takže žádná opravdová krizovka nenastala?
Nic takového.
Už jsi vymyslel, jak budou vypadat Tvé články pro i-noviny? Bude to chronologický popis cesty, anebo zvolíš raději členění po tématech?
Myslím, že si zvolím druhou variantu. Chtěl bych se postupně věnovat těmto věcem: Madagaskar, města, příroda, lidé, cestování a jídlo.
Začali jste už na Madagaskaru plánovat něco dalšího?
Agentura Koniklec se rozhoduje mezi dvěma místy, kam se vydat v roce 2009, a to Mexiko nebo Indonésie.
Ale to Ty už nebudeš moci soutěžit ...
Pokud by to bylo jako s Expedicí Baobab, kdy byla soutěž rozdělena do dvou kategorií, tak tu možnost stále zůstává, jen se snižuje šance úspěchu. Protože expedice se účastní pouze vítěz kategorie pro dospělé a nikoli deset nejlepších jako u studentů.
-----------------------
Michal Šíma se narodil 4. listopadu 1986 v České Lípě. Po dokončení páté třídy na ZŠ Dubá nastoupil na českolipské gymnázium, kde v loňském školním roce maturoval z českého a německého jazyka, z biologie a chemie. Nyní se chystá ke studiu biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Před třemi lety se zúčastnil cesty do centrální ruské Sibiře a nyní se vrátil z měsíční expedice na Madagaskar.
I touto cestou by chtěl poděkovat všem, kteří mu tuto cestu umožnili, konkrétně své rodině (Petr, Josef a Olga Šímovi), Datronu Česká Lípa, městu Dubá, místostarostovi Dubé panu Tomáši Novákovi, panu Oldřichu Filipovi, Občanskému sdružení rodičů a přátel Gymnázia Česká Lípa, RK Kokořínsko a panu MUDr. Jogendru Jogheemu.