DO KINA: Poslední aristokratka na plátnech kin

Verze pro tisk |

Do českých kin vstoupila s grácií Poslední aristokratka, filmový přepis u nás nejúspěšného humoristického románu od Evžena Bočka, se kterým se na plátna opět vrací režisér Jiří Vejdělek. A je to po loňském přešlapování Tátova volha více než vydařený comeback, protože film úžasně funguje po všech stránkách.

Má lehounce dramatický příběh, který dopředu posouvá úžasná situační komika, koření ho originální herecké výkony všech protagonistů, má malebné exteriéry českých hradů a skvěle vypointované scény kontrastů české a americké kultury. Před shlédnutím jsem si říkal, jak je vůbec možné Bočkův geniální literární um přepsat tak, aby se ve filmu zachoval ten osobitý, často až absurdní humor, kvůli kterému si knihu oblíbíte, ale ono to jde! Vejdělek si totiž záměrně vybral některé knižní scény, umně je dotáhl do funkčních poloh, spoustu věcí ale změnil k obrazu svému a přitom film funguje i jako samostatný příběh. Poslední aristokratka rozhodně vyvolá diskuse mezi těmi, kdo vůbec knihu nečetli, ale jsou zvědavi na nové Vejdělkovy bonmoty, a mezi fanoušky Bočkovy dnes už megasérie.

Už úvodní scéna, kdy si rodilý newyorčan Frank (charismatický Hynek Čermák) připravuje dopravu zpopělněných českých předků v balíčcích od amerických oříšků do Čech, aby se ujal rodinného dědictví na hradu Kostka, působí originálně a neotřele. Jeho manželka Vivienne (sugetivní Taťána Vilhelmová) si při první večeři na hradě nacpe husu se zelím mezi dva houskové knedlíky (!), jinak nebetyčně miluje vše od princezny Diany a chce Kostku zpočátku hystericky prodat. Dceři Marii III. (roztomilá Yvona Stolařová), která po nocích nadšeně pročítá historické anály svých předků a zvídavě objevuje sladká i slané kouzla české kuchyně, však po chvíli na hradě vtisknou místní přízvisko „prokletá“, ale nakonec je ona tou nejromantičtější osůbkou (a také nejlepší průvodkyní) v celém ansámblu hradu. Ikonické postavy kastelána Josefa, který nesnáší tzv. „muflony“ čili turisty, vtipem sršící hospodyně Tiché (odzbrojující Eliška Balzerová), která vše prokládá ořechovkou, a věčně rádoby marodného zahradníka Krásy pak nemají chybu!

Pavel Liška v roli Krásy zde svým hereckým a totálně absurdním pojetím nechává vzpomenout na kdysi nepřekonatelného Idiota. Sžívání tohoto nesourodého osazenstva hradu je ve tou nosnou zápletkou celého filmu, protože se opravdu všichni musí rozhodnout, jestli budou na Kostce fungovat jako tým anebo navždy pohřbí svojí rodnou hroudu na úkor financí.

Poslední aristokratka snese srovnání se současnými českými filmy, u kterých se člověk směje pro jejich originální zápletku, jako jsou Ženy v běhu nebo Přes prsty, ale má diametrálně odlišnou atmosféru. Je ve své podstatě velmi romantická, a navozuje ducha starých časů, které, pokud je člověk sám přijme, mohou velmi příjemně pohladit po duši. Je možná svými exteriéry velmi staromilecká, ale má harmonicky plynoucí charakter, střídá přírodní i vtipné obrazy s jemou grácií, takže se člověk vůbe nenudí. Pokochat se plně lenberským nádvořím v zimním oparu není vůbec od věci, ale film se točil i na dalšch hradech jako Buchlovice nebo Jaroslavice, největší podíl všaky měly Milotice u Hodonna. Obraz Kostky působí ze záběrů zcela sevřeně a uvěřitelně. Vejdělek očividně pracoval s maximální přesností, a to nejen s herci, kostýmy a historickými artefakty; ve filmu okázale panuje víceméně zimní počasí a romantika zasněžených plání, po kterých popelkovsky cválá hrabě Max (Zdeněk Piškula) za svojí Marií, je tím nejkrásnějším obrazem, co se za poslední roky v čeké kinematografii objevil. Je to nakonec pohádkově dojemné a laskavý humor zůstane divákovi dlouho pod kůží.
Přiznejme si však - chtěli bychom vůbec od dobrého českého filmu něco jiného?

Kde film dávají?
 
Kino Crystal Česká Lípa
středa 30. října v 17:30
sobota a neděle 2. a 3. listopadu od 20:00

Kino Nový Bor
čtvrtek 31. října a pátek 1. listopadu od 20:00

Kino Ralsko Mimoň
středa 30. října v 17:30

Nahoru