Martin Klement (Štafeta zde), který mi Renatu Mauserovou k dalšímu rozhovoru doporučil, mi o ní dopředu napsal: „Je to mimořádně zajímavá osobnost: přední odbornice na dějiny Doks a Dokska, na postavu Karla Hynka Mácha a jeho Máje, autorka publikací o Doksech, literární znalkyně, esperantistka a sportovkyně, člověk se širokým rozhledem, ostrovtipem a velkým srdcem. Bez ní by Doksy nebyly tím, čím jsou.“
Možná si to ani neuvědomujete, ale virtuálně se známe dlouhá léta. Článků s vámi jako autorkou jsem naeditoval více než šest desítek. Mám vás spojenou s Doksy více než kohokoliv jiného. Byla jste od malička taková místní patriotka?
Ano, neb Doksy jsou mým rodným městem, odhlédnu-li od několikadenního pobytu v porodnici v České Lípě před drahně lety. Patriotkou jsem se vědomě stala, až když jsem nastoupila po vysoké škole do městské knihovny a začala se více seznamovat s historií a vlastivědou Doks a celého regionu. Pak mne také oslovil básník K. H. Mácha, a to nejen svým Májem, který se rodil v našem kraji, ale i svým tuláctvím. Uvědomila jsem si, že jsem také takový poutník. Ráda chodím krajinou a jen se dívám a vnímám a přemýšlím a jsem ráda, že jsem.
Četla jste v dětství Čtyřlístek?
Musím se přiznat, nečetla. Jednak je to tím, že mne minul, první číslo vyšlo v roce 1969 a to už jsem četla tlusté romány, kochala se krásou a vynalézavostí slov, snad proto mi komiks nic neříkal. Bratr měl doma Rychlé šípy, tak ty jsem přečetla. Ani dnes, kdy komiks zažívá svůj velký vzestup, není mou oblíbenou četbou.
A to jsem se chtěl zeptat, jestli jste měla také nejraději Bobíka?
Neměla, protože jsem vlastně nevěděla, kdo to je. Když bylo u nás v Doksech vybudováno muzeum Čtyřlístku, rychle jsem si musela doplnit vzdělání v této oblasti. Četla jsem Čtyřlístek, seznamovala se s jednotlivými postavami, ale ani nyní nemohu říci, která postava je mi bližší a která nikoli. Jsem však velice ráda, že jsem se díky muzeu seznámila s manželi Němečkovými. Jsou to velice pracovití a tvůrčí lidé.
Dají se ve Čtyřlístku najít na Doksy i jiné odkazy než rybník Blaťák, hrad Bezzub či Třeskoprsky?
Ano, je zpracován příběh o starosplavské Jezerní královně, potkáme kráčejícího poutníka s knihou v ruce, kdopak to asi je? Dokonce jsem jeden příběh z Doks pro Čtyřlístek zpracovala.
Můžete prozradit jaký?
Je to legenda o Jezerní královně, samozřejmě hodně upravená v duchu příběhů Čtyřlístku. Vyšla v knize Čtyři vodnické příběhy v roce 2013.
Jak velký máte podíl na vzniku Muzea Čtyřlístku?
Možná ten, že jsem pociťovala potřebu něco udělat s krásnými půdními prostory v budově knihovny, které byly velice zanedbány a nedaly se používat, aniž by nastalo riziko, že se propadnete o patro níže. To, že jsou Doksy úzce spjaty se Čtyřlístkem, jsem se dozvěděla jednak od svého kamaráda Ivana Mikoláše ze Starých Splavů, jednak s myšlenkou spojit více Čtyřlístek s Doksy přišla především paní Lucie Němečková, manželka autora Čtyřlístku Jaroslava Němečka. A tak vznikl ve spolupráci s projektovým týmem města Doksy projekt, jehož výstupem bylo muzeum Čtyřlístku v zrekonstruovaných půdních prostorách městské knihovny, naučná stezka Se Čtyřlístkem kolem Blaťáku a rekonstrukce Jarmiliny stezky.
Dalšími z moderních taháků Doks jsou obrazy Františka Ringo Čecha. Jaký máte vztah k tomuto projektu? Případně k Ringovi samotnému?
Je určitě dobře, že existuje ve Starých Splavech výstava obrazů Ringo Čecha, která je jistě velkým lákadlem. Mě však Ringo Čech příliš neoslovuje, tudíž nemohu více na vaši otázku odpovědět.
I Martin Klement o vás mluvil jako o velkém znalci Doks, Máchova kraje a Máchova díla? Myslím, že zájem o Máchovo jezero jako turistický cíl v posledních letech trochu opadá. Je to dobou, kvalitou vody, životním stylem?
Obávám se, že s vámi nemohu zcela souhlasit. Možná v 90. letech 20. století zájem turistů trošku opadl, neb se otevřely destinace, které byly dosud běžnému českému turistovi nepřístupné. Také úroveň služeb a ubytování hodně zaostávala ve srovnání s cenami a s Evropou. Dnes se zase do Doks a k Máchovu jezeru turisté vracejí. Zlepšily se služby, rozšířily se nabídky pro trávení volného času zejména pro rodiny s dětmi. Kromě muzea Čtyřlístku zde máme cirkus Berousek, stezku s lesními bytostmi, se Čtyřlístkem, kolem Máchova jezera jezdí výletní vláček, který turisté hojně využívají, cyklistům je k dispozici o letní turistické sezoně cyklobus. Velkému zájmu se těší okružní plavby lodí, zejména při západu slunce. A hlavně, Máchovo jezero se svým okolím nabízí neopakovatelné výlety do přírody, neb je obklopeno vrchy s tajemnými zříceninami hradů, hlubokými lesy, tajuplnými roklemi. Na své si u nás přijdou i cyklisté, neboť mohou jet třeba i celý den lesními cestami a nemusejí potkat ani živáčka. A terén je pro cyklistiku ideální, mírně zvlněný, neustále se měnící krajina s drobnými památkami, které ji lidsky proteplují.
Na co dalšího byste ještě do Doks chtěla turisty přilákat?
Na kulturu, v letošním roce rozjíždíme řadu akcí v areálu zámeckého parku, kterým jsme dali souhrnný název Dokské kulturní léto. A také na zajímavé sportovní aktivity. Vedle tradičních sportovních akcí, jako je 46. ročník běhu okolo Máchova jezera, nebo už vyhlášené Eurohry Doksy, v červnu proběhne tenisový turnaj žen Macha Lake Open.
Předešlou otázkou jsem si chtěl trochu nahrát a pokusit se z vás vytáhnout nějakou novou zajímavost o Doksech a okolí.
Novinkou je krásný sportovní atletický areál za Základní školou K. H. Máchy, který byl předán do užívání v květnu. Pro mne velkou zajímavostí je, že v letošním roce bude zahájena první etapa rekonstrukce dokského zámku. Vznikne zde prohlídkový okruh, který bude seznamovat se životem na zámku na přelomu 19. a 20. století, v přízemí vznikne informační centrum s malými výstavními prostory. A v další etapě plánujeme ve středním křídle zámku vybudovat velké muzeum Čtyřlístku s řadou interaktivních prvků a také v budoucnu do zámku přemístit městskou knihovnu. Na první etapu rekonstrukce zámku město Doksy získalo finanční prostředky z EU.
Studovala jste nějak podrobně Máj a snažila se v okolí hledat místa, která jsou s dějem básně spojená?
Ano, dokonce nabízím provádění po těchto místech s názvem Máchovy Doksy.
S K. H. Máchou
Můžete aspoň naznačit, kam turisty vodíte?
Samozřejmě začínáme u Máchova jezera, projdeme Doksy a podíváme se k Máchovým sochám, kde řešíme básníkovu podobu. Procházku pravidelně končíme v Památníku K. H. Máchy. Když nejsou turisté příliš uondaní, jdeme ještě procházkou na bývalý popravní vršek u Čepelského rybníka.
Jak provázení probíhá? Pěšky, autem?
Samozřejmě pěšky, je to krásná procházka rozkvetlou přírodou, protože největší zájem o Máchovy Doksy je samozřejmě v květnu.
Je o akci zájem?
Ano, hlavně v květnu, neboť to je díky Máji máchovský měsíc, byť básník je svými životopisnými daty spojen s podzimním časem, tedy s listopadem. V listopadu se totiž narodil i zemřel. Ale listopadové procházky nelákají, ačkoli by své kouzlo jistě měly.
Vyplývá vaše záliba v Máji z patriotismu nebo se vám skutečně líbí jako literární dílo?
Co vám mohu na tuto otázku odpovědět? Můj vztah k Máji a k básníkovi se rodil pomalu de facto v procesu vzájemného poznávání. Literární dílo a krajina, která jej inspiruje, v níž se rodí, jsou spolu úzce spjaté, jedna oblast ovlivňuje druhou. A tak podobně se rodil můj zájem o K. H. Máchu a jeho Máj. Když jsem Máj četla ve škole jako povinnou četbu, měla jsem k němu neutrální vztah. Pak přišel čas hlubšího studia, a tu jsem si začala uvědomovat provázanost básníka s naším krajem, s jeho příběhy. Máchův kraj je stejně temný, ale i prozářený, tajuplný a rozervaný jako básník sám. A k vaší otázce, zda se mi Máchovo dílo líbí? Určitě, souzním s ním.
Nalezneme v okolí Doks místa, která jsou spojena i s jinými Máchovými díly?
Samozřejmě. Např. Kokořínsko je dějištěm Cikánů. Bezděz je nepřímo zobrazen i v dalších Máchových dílech - Pouť krkonošská, Sen, Mních nebo Večer na Bezdězu. Doksy, tedy jako Hiršberg, se ještě mihnou v próze Rozbroj světů.
Máte v oblibě jiného regionálního autora?
Ano. Protože se zajímám o historii, nemohou mne míjet historické romány Vlastimila Vondrušky. Jsem velice potěšena, že se některé z jeho historických detektivek odehrávají přímo u nás. Vždyť Vondruškovi bydlí nedaleko Doks. Také čtu ráda knihy a články od pana Ladislava Smejkala a obdivuji jeho encyklopedické znalosti o Českolipsku.
Jak jste se dostala k esperantu?
Ze zvědavosti a také z neznalosti. Když jsem byla na mateřské dovolené, měla jsem pocit, že potřebuji více zaměstnat mozek. A tu jsem našla v novinách inzerát na písemné kurzy esperanta. Přiznám se, že jsem neměla kloudného ponětí, co to vlastně esperanto je. Tak jsem se přihlásila. Jazyk mne zaujal, učil se velice snadno. Během kurzů jsem se dozvěděla, že v Doksech žije výborný esperantista pan Václav Špůr. Esperantisté se o sobě velice rychle dozvědí, proto jsem se brzy dostala do jeho péče a esperanto se i díky němu stalo mým velkým koníčkem. Díky esperantu jsem poznala spoustu skvělých lidí snad z celého světa a také jsem s ním procestovala za malé peníze kus Evropy.
Přiznám se, že znám už jen jediného dalšího esperantistu. Má esperanto v moderním světě, kterému vládne angličtina, ještě své místo?
Jsem přesvědčena, že ano. Esperanto není jen pouhým komunikačním nástrojem, neboť kdyby jím bylo, tak ho opravdu angličtina převálcuje. Esperanto je o přátelství, poznávání různých kultur a národů. A co je krásné, všichni esperantisté jsou si při komunikaci rovni. Nikdo není ve výhodě, neboť esperanto není ničí národní jazyk. A představte si, když se koná celosvětový kongres esperantistů, na němž se sejdou lidé opravdu z celého světa, všichni se baví pouze jedním jazykem, žádní tlumočníci, žádná nedorozumění. Pouze ve výslovnosti esperantských slov a ve stavění věty vytušíte, jaké národnosti ten který esperantista je.
Martin o vás ještě hovořil jako o velkém sportovci. Vy jste mi prozradila, že vede cyklistika. V jaké formě? Závodní, turistická?
Martin to s tím mým sportovním hodnocením trošku nadnesl. Jezdím na kole, jezdím daleko (100 km) a hodně. V létě jezdím např. z Doks do Jizerských hor a snažím se najít vždy jinou cestu, ale Ještědu se prostě vyhnout nedá. Ovšem když ho vyšlápnu, odměnou mi je úžasný výhled do kraje a vždy mne dojmou mé Bezdězy. Nezávodím však, protože se potřebuji kochat. Jedu krajinou, někde se mi líbí, zastavím se, dívám se (a možná i trošku odpočívám), recituji si verše. Myslím, že se ke mně hodí ono známé: „Pane doktore, vy jste se zase kochal.“ Uznejte, s tímto zaměřením nemohu závodit, tam prostor pro vnímání krajiny prostě není. V zimě vyměním kolo za běžky nebo sjezdovky, s jarem pak beru do ruky poutnickou hůl.
Pěší poutě budou asi našim společným koníčkem. Zkoušela jste nějakou klasiku? Třeba Svatojakubskou cestu?
Ne, jsem totiž spíše samotář a nejraději se toulám po naší republice či v blízkém příhraničí.
Pracujete nyní na nějaké publikaci?
Ano, ale zatím více neprozradím, abych něco nezakřikla.
Neprozradíte ani, jestli půjde o beletrii nebo o další pohled na Máchu?
Tak snad jen to, že Mácha bude tentokrát lehce opomenut. Ale jistě mi to odpustí.
