Nejkulturnější týden roku. Otřesný zážitek. Zastupitelské pošťuchování. Co bude s pivovarem? Prasata se přibližují sídlišti.
Pondělí
Mohl bych psát o napínavém pubquizu, na kterém se sešel rekordní počet účastníků. A opět to byly nervy až do konce. Více mi však celý den ovlivnila otřesná scéna, jejíž jsem byl svědkem cestou ze školy. Tři kluci si přivázali na vodítko psa a jeden z nich ho surově kopal do břicha. Bez rozmyslu jsem mezi ně vběhl. Nejvíc mě naštval ten nejsurovější, který mi odsekl, že je to jeho pes a může si s ním dělat, co chce.
Kde se to v tom klukovi vzalo? Vždyť pes je pro řadu dětí snem, mazlíkem. Co udělají za pár let? Umlátí na lavičce bezdomovce? Samozřejmě jsem jim dal kromě jiného přednášku o právech zvířat a taky o nutnosti sbírat po psovi výkaly. Ale trochu se bojím, že pes o chvíli později dostal nandáno i za mě.
Úterý
Tak konečně vím, proč Atilovi tak trvá dodělat obrázky do mé nové publikace a proč se nám zastavil projekt Karel H.
A zde si můžete přečíst více o knize, která má své kořeny v České Lípě.
Středa
Vybral jsem si z Divadelního podzimu dvě představení. To sobotní nakonec nezvládnu, protože už dlouho dopředu jsme měli koupené lístky na koncert festivalu Lípa Musica. Ve středu jsme se s manželkou rozdělili – ona jela se svými kolegyněmi na koncert do Děčína, já vyrazil s těmi mými na představení Divadla Kuk! s názvem Vařím, vaříš, vaříme.
Nerad píšu, že se mi něco nelíbilo, obzvlášť u nadšených amatérů. Ale tentokrát jsme se na tom s kolegyněmi shodli. Zaujala mě práce s textem jídelního kodexu, ale rychle jsem záměr prokoukl. Představení bylo krátké, takové školní, bez větších překvapení.
To manželka se vrátila z Děčína dost odvařená. Prý jeden z nejlepších koncertů. A další den ve škole mi její názor potvrdila i další z účastnic.
Čtvrtek
Přečetl jsem si v zápisu ze zářijového zasedání zastupitelstva pasáž, která se týkala možné koupě rozhledny na Špičáku městem. Tomislav Procházka mimo jiné řekl, že rozhlednu klidně prodá, aby byl klid a nemusel to furt číst. Prodat ji nechce, ale může. Cena je věcí znaleckého posudku.
„Pokud budete mít sto dnů otevřených dveří, společnost TTP Invest vám stokrát otevře dveře. Nechce žádné peníze.“ Stojí přímo v zápisu.
Pravdou je, že jsem se kdysi ptal, jestli bude rozhledna otevřena na jedno z jejích výročí, a bylo mi odpovězeno, že z bezpečnostních důvodů to není možné. Situace je tedy dnes jen jiná.
Když už byl Tomislav Procházka na zasedání, zeptal se ho Zdeněk Ježák, jestli má nějaké plány s pivovarem. Na to se mu dostalo odpovědi, že ano. „Bude to vyžadovat obrovské množství finančních prostředků. Příští týden je první kolo jednání se společností, která by část pivovaru mohla užívat. Pokud to dopadne kladně, bude následovat další jednání. Studie je již na světě, ale nikde jsme ji neprezentovali. Musím říct, že je velmi pěkná, dělal ji architekt specializovaný na historické stavby.“
Pátek
Pokračuje pošťuchování mezi starostkou a Zdeňkem Ježákem. Starostky příspěvek najdete zde. Ježákův v i-novinách – tady. Ale v klidu, nic nového se z nich nedozvíte, jen si tak poměřují pindíky, žádná zásadní fakta.
Sobota
Krásného počasí jsem využil k opravě jedné ze svých keší, které jsou umístěny u cyklostezky. Překvapilo mě, že prasata (myslím divoká) si už troufají tak blízko sídliště. Fotka je pořízena cca 150 metrů od našeho domu a asi sto od ubytovny. V pozadí je vidět diskgolfový koš.
Zničenou ceduli u jedné z jamek na ně házet nebudu, to udělal spíše vandal.
Večer jsem se konečně dostal na Lípu Musicu. A tady jsem měl štěstí na výběr. Koncert v Doksech nazvaný Pocta Bennewitzovi uvedla Renata Mauserová (tady ve Štafetě). Zakladatel Českého kvarteta prožil 25 let u Máchova jezera. Skladby Mozarta a Dvořáka pak stylově interpretovalo kvarteto Benewitzovo před zcela zaplněným rytířským sálem.
O tom, jak mě koncert zaujal, svědčí i fakt, že si nyní při psaní skladby přehrávám na Spotify.