33/2019

Verze pro tisk |

Nejprve k událostem, které jsem minulý týden v deníku zaznamenal jen obrazem a nic k nim nepsal.

V sobotu jsem stihl tři akce. Nejvíce času jsem trávil na Lesním festiválku, který pořádala MŠ a ZŠ Okna. Překvapilo mě, že přišla asi stovka lidí, pro kterou byly připraveny jeden koncert, tři divadelní představení a několik dílen, včetně mé chemické. Sešlo se tak velké množství jídla, až jsem litoval, že jsem se doma naobědval. Vařila se dýňová polévka, opékala vepřová kýta, na stolech byly saláty i buchty. Potykal jsem si s několika rodiči.

Po návratu do Lípy jsem aspoň nakoukl, jak se ujal Lípa Fest. Oficiálně už bylo po akci, ale i tak jsem stihl ochutnat aspoň produkty z Podřipského pivovaru.

Nezbylo, než auto nechat na parkovišti a zamířit na vodní hrad, na Rock for ZUŠ.

Poslechl jsem si tři kapely - Knock, Myluju Vendulu a Ears Thru’years.

Vendula mi v hlavě uvízla natolik, že jsem si ji přehrával ještě doma na počítači. V pro mě novém Knocku mě zaujalo, že David Scharf zanevřel na bubny, za kterými řádil v the VIV, a chopil se kytary. Sestavu doplnili Petr Los se svou dcerou Evou Losovou a David Singer. Jsem zvědavý na další vývoj. Stejně jako u Ears Thru’years, doplněných tentokrát o saxofon Josefa Pelze. Jestli tihle se nerozpadnou a ještě se vyhrají, bude to zajímavý úkaz na Liberecku.

Českolipská ZUŠ a Škola rocku Tomáše Hoskovce jsou zárukou toho, že v Lípě je možné se těšit takřka na každý víkend.

Přestože jsem to neplánoval, zúčastnil jsem se zahajovacího koncertu 18. ročníku festivalu Lípa Musica.

Poprvé se některý z koncertů uskutečnil v Hejnicích, v magickém místě pod hřebenem Jizerských hor. Když jsme přijížděli, zatáhlo se a začalo pršet. Pak nám příroda trochu ulevila, nám, co jsme jeli bez deštníků, a my takřka suší zasedli do lavic. Netopilo se, ale bylo tak plno, že se prostor rychle zadýchal. I biskup Baxant říkal, že takhle dlouho už kostel plný neviděl.

Nebudu tady nalhávat, že The King's Singers jsou přesně tím, co jsem chtěl slyšet. Osobně mám raději komornější koncerty v zanedbaných kostelech v okolí České Lípy (viz můj 14 dní starý deník – zde). Ale já mám festival rád hlavně jako vzdělávací instituci. I mladí Angličané mě protáhli hudbou několika států, část koncertu měla podtitul Od Moskvy po Londýn. Také mi nabídli další příklad, jak mistrovsky jde ovládat lidský hlas.  

Včera, v sobotu 21. 9. jsem se nechal vylákat do parku na další ročník Land Artu. Domů jsem to vzal přes centrum města. Zastavil se v muzeu na výstavě hub a prošel si i výstavu hmyzu v ambitu kláštera. Nakoukl jsem do klášterní zahrady, kde končila Kuchyně U Ryby. Vše aspoň ve fotografii. Lípa žije. A to jsem ještě nestihl zajít na hrad, kde od dvou hodin hrálo Švihadlo. 

Nahoru